SNOWBLADE ACADEMY

ZŠ z Lubence se přidala k večernímu programu skupinky z Klatov a slovo dalo slovo .... jdeme také na svah.

Musíme říci, že rozhodnutí sice chvilku trvalo, nedůvěra pana ředitele byla zřetelná. Vyprávění dětí a kantorů z první skupinky ale asi zabralo - a třetí den jdeme hned ráno se skupinou začátečníků na mírnější svah na Vajsově louce. Děti jsou částečně vybavené i lyžemi ze školních zásob - starší dlouhé a ještě rovné lyže dnes dělají problémy především ve spojení s nově doporučovanými výukovými postupy, ale tady tenhle problém asi nenastal. Klasické zahájení výuky na běžkách pro všechny, základy pluhu, přenášení váhy, pomalé popojíždění v řadě ... prostě jak to šlo vždy, tak to šlo i nyní. Lyže jsou snad i delší než děti ..... ale vůle je obrovská.

___________________________

Pro malou vesnickou školu na okraji finančního toku (nebo spíše kapek) byl náš projekt něco jako sci-fi. Škola z nelyžařské oblasti, děti mají většinou poprvé (a mnozí naposledy) v životě možnost se postavit na lyže, možná mají jedinou šanci v životě se na nich naučit sjíždět svah - a MOTIVOVAT se ke sportování. I v rozhovoru s p.ředitelem bylo patrné povzdechnutí - co je to platné, když oni stejně nemají u nás kde lyžovat, na co je motivace. Nevěšte hlavu pane řediteli - tihle všichni se jednou rozprchnou do všech koutů Evropy, budou mít své rodiny a pak si jednoho dne vzpomenou co prožili na lyžařském výcviku - a budou se snad snažit to samé poskytnout svým dětem, ať už budou kdekoliv.

Pozůstatky našich zážitků z bývalých lyžařských výcviků se dnes promítají do "aktivity" současných rodičů.......víme všichni o čem je řeč.

___________________________

Všech čtrnáct lyží je dnes na - občas roztřesených - nožkách.

Smích z toho, jak jsou - "jéžíš ty lyže lehký" - je opravdu zábavný, užaslé opakované pohledy jednoho z kluků dolů na nohy - "no, to není možný, já můžu jít - a tak snadno ....."   doplnil i můj užaslý pohled na nohy (boty), které jsem právě zapínal do lyží - bože dítě, jak jsi tohle Aničko dokázala !!!!!!!!!! Anička si dokázala ve spěchu a nedočkavosti "narvat" levou nohu do pravé boty a naopak.

Tak trochu to byl i šok, když jsem zíral na obuté lyžařské boty, které - obuté na nohou - byly opřené o sebe přezkami. Opravdu jsem nejprve zatrnul, že tady se asi "něco pokazilo". Nejprve mne polila hrůza z tak strašného úrazu - ale pak propuklo všeobecné veselí.
...........................................
(A víte, že jsem Aničku málem "poškodil"?!?   :-)    Byly to poslední boty v řadě na zapnutí do lyží. Nevnímáte obličeje, ani nohy, pouze boty a vázání. První noha - dobrý, dej sem druhou. Né ty, tuhle ne, druhou - ty počkej, ještě nemám tu první - odšoupnul jsem lyžák, který se mi začal cpát nečekaně z druhé strany do připravené lyže. Sem měl přijít z druhé strany....... Lyžák se mi vrátil, tak jsem ho prostě trochu silou chtěl přendat na tu správnou stranu - až teprve teď jsem zahlédl, že v něm trčí nohy pouze jednoho člověka - ale z druhé strany.....)
.........................................
Takže přesun na svah, pomalu cvik za cvikem. Paní učitelka zkouší, pozoruje, občas se nám ztrácí - dětem to jde pomalu - ale - za dvě hodinky speciálního výukového programu opět VŠICHNI sjíždí celý svah ve snožné stopě, i pan ředitel změkl a klukovi, který při obouvání tak užasle pozoroval své odlehčené nohy a lyže, se kterými náhle může i pohyboval, snad i dá lepší známku z tělocviku ... on náhle sjíždí celý svah v celku, oblouk za obloukem, pluh je občas pouze v náznaku.....

Ano, tady nastanou zase problémy při přechodu na svoje - klasické - lyže. Snad ale všichni na vlastní kůži poznali, že to jde také jinak, lehce, se zábavou a příjemně. Pro přechod na delší lyži pak je třeba dodržet pouze několik zásad, které jsou i součástí našich vždy posledních cviků. Pokud vyučující dbá na naše rady, projde seminářem nebo zaučením - při přechodu na klasickou delší lyži nikdy nenastaly problémy....

Těšíme se zase příště!

Poznámka pro "vědce" - u tohoto programu funguje u většiny tento základní princip:

Dítě se tímto postupem a výukovým programem velice rychle dostane na "hranice svých momentálních lyžařských možností". Získává zkušenosti s ovládáním lyží, pozná cíl a dosáhlo již hranice maxima svého výkonu. Velice rychle, poměrně snadno, bez větších problémů. Už ví co se od něj chce a jak může bezpečně sjíždět svah a přechází i bez zábran do rychlosti.

Po přestupu na jeho - opět dlouhé a neohrabané lyže - je již "naprogramované" na hranice svých možností. Nejprve to nejde, dítě cítí v pohybech větší odpor. Ví už ale, co potřebuje udělat - a také už ví jak. Snaží se opět co nejlépe a nejrychleji se opět dostat na již poznané hranice svých možností - a hle, zásady jsou stejné, chce to pouze větší rychlost (teď už nemám strach) a větší sílu (teď už vím do čeho zabrat). A tak se ve velice krátkém časovém úseku přizpůsobí a náhle opět dosahuje stejného výkonu, jako před chvílí. .....

A ještě pár fotografií z akce:

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek